Reklama
 
Blog | Petr Hrobar

Emigrace, Viktor Dyk a Václav “Uko Jeshita” Klaus

 

 

Prezident Václav Klaus zmínil ve svém novoročním projevu básníka Viktora Dyka. Měl tím na mysli zřejmě závěr Dykovy básně Země mluví ze sbírky Okno.

“Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!”

 

S nadsázkou lze říct, že odcházející a oprávněně protestující lékaře metaforicky odsuzuje k smrti. Používá k tomu báseň vytrženou z kontextu doby, zneužitou bolševickým režimem, a napsanou pravicovým, nacionalisticky smýšlejícím básníkem, politikem a anarchistickým buřičem.

Nic víc se nemusí říct. Myslím, že to úplně stačí a zcela vypovídá o smýšlení, rozhledu a “státnosti” současné hlavy státu, která se pořád ještě diví, že ho za českými hranicemi tak karikují. Oni ho ale karikují i doma, jenže ztráta kontaktu s realitou je přirozeným jevem u většiny politiků na dlouhou dobu usazených do funkce.

Viktor Dyk byl mimo jiné velkým kritikem hradní politiky a tedy obou předválečných prezidentů, jak T.G.Masaryka, tak Edvarda Beneše. Asi by se pan Václav “UJ” divil, kdyby Viktor Dyk žil, myslím, že by si řádně rozmyslel brát do úst jeho jméno, či citovat jeho verše.

Reklama

Mnoho generací, pro které emigrace byla otázkou bytí a nebytí, života a smrti, otázkou osobní statečnosti, poznání, vzdělání, důstojnosti, dobrodružství, vysvobození se z nevolnictví, otázkou mravní a hodnotovou a v neposlední řadě ekonomickou se s Dykovou básní nemůže ztotožnit a tuším, že mnoho žijících, ať už politických či sociálně-morálně-ekonomických, emigrantů je znechuceno zneužitím této básně jistě inteligentním, ale přinejmenším extremistickým prezidentem, který se nechal zvolit do funkce škemráním o hlasy u komunistů.

Pavel Tigrid napsal, že Dykova báseň s posledními verši o opouštění a hynutí je tou nejblbější básní, jakou zná. A má svatou pravdu, báseň hraje na city vydírající ať už syna matkou, nebo metaforicky syny národa českými nacionalisty.

Troufám si tvrdit, že Václav Klaus svým projevem veřejně pohrdá všemi, kteří se z těžkého jha uplynulých desetiletí emigrací osvobodili, začali zase svobodně dýchat, normálně žít a užívat opravdové demokracie a svobody, kde svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého. Za velkou cenu ztráty vlasti a dočasne ztráty domova.

Krom toho, že pohrdá, rovněž hraje primitivně na nacionalistické city a nízké pudy poddaných.

Václav Klaus má asi, jako většina jeho předchůdců, strach z emigrantů, kteří se dokázali rozhodnout a zvednout hlavu a vzít osud do svých rukou bez pomoci velké strany či státu a bez patolízalství a oportunismu a vymanit se z područí české malosti. Doufám, že český prezident bude do svých 150 let trpět komplexem méněcennosti ve srovnání se všemi statečnými, kteří z politických či jiných důvodů odešli, nebo se vzepřeli.

Současný prezident by se měl pokusit zdržet jakýchkoliv náznaků o hodnocení všeho aktuálního, neb jeho mravokárnost se u mnoha slušných a rozumně uvažujících lidí opravdu, ale opravdu míjí účinkem.

Václav Klaus se konečně propracoval na důstojného nástupce Gustáva Husáka. Jeho státnické projevy budou zajímat stále méně lidí a s klidem se mohou zapomenout a založit do spisů. Anebo se budou úspěšně karikovat. Už se tak ostatně děje.